Život v řádu a archeologie v roce 2020

Nedílnou součástí realizace stavebních prací projektu Život v řádu v klášteře Kladruby je také záchranný archeologický výzkum a stavebně historický průzkum. V následujícím článku se dozvíte, jaké byly nejdůležitější nálezy a poznatky v těchto oborech v roce 2020.

Stavební práce projektu Život v řádu, které začaly v červenci 2020, doprovází záchranný archeologický výzkum spojený se stavebně historickým průzkumem. Vedoucím výzkumu za NPÚ je Mgr. Linda Foster, technickou podporu výzkumu poskytl ZIP o.p.s.1. V roce 2020 proběhla většina celkového objemu zemních prací, které byly sledovány od 3. 8. do 18. 12. 2020. Z archeologického hlediska bylo dokumentováno 52 míst (sond). Podrobně byly dokumentovány vrstvy, zdi, zděné konstrukce, zahloubené objekty i klenební zásypy z období od středověku do 19. století. Mimořádným nálezem je kostrový hrob v SV rohu rajského dvora starého konventu.

V rámci zemních prací vně budov (na vstupním nádvoří, v prostoru hospodářského dvora, bývalých pivovarských sklepů a v okolí jižní zahrady vně klášterního areálu) byly provedeny liniové výkopy pro inženýrské sítě. V přízemí nového konventu byly v severním křídle odtěženy navážky novějších podlah až na úroveň podlahy prvního pivovarského humna, která přibližně odpovídá úrovni barokní klášterní podlahy. V prvním patře nového konventu byla v ambitu odstraněna novodobá betonová dlažba, pod kterou se dochovaly části dlažby zámeckého pivovaru a také základy náduvníků (nádob k namáčení ječmene před sladováním). Odkryté podlahy v obou patrech nového konventu byly zdokumentovány a zachovány pod nově položenou kamennou dlažbou. V chodbě starého konventu (správněji infirmaria – více viz okruh Vrcholně barokní přestavba v tomto článku) byl dokumentován stav po odstranění příček z konce 19. a poloviny 20. století.

V rámci stavebních prací se obnovuje úroveň rajského dvora odpovídající povrchu terénu v době baroka, v 19. století byl prostor dvora snížen o 4 m pro vestavbu sladovnického humna. Z rajského dvora starého konventu byly odstraněny havarijní pozůstatky pivovarských konstrukcí. Jednalo se především o přizdívky k východní fasádě dvora a k jižní fasádě kostela. Zde byla přizdívka ubourána na úroveň, ve které bylo nalezeno barokní dláždění původní ambitové chodby s torzem schodiště a hrobem pod ním. Jedna ze sond odhalila také rub opravované kamenné klenuté štoly odvádějící odpadní vody z tzv. starého konventu. K rubu přiléhala dosud neznámá mohutná zděná konstrukce.

Výsledky výzkumu za rok 2020 lze shrnout do následujících několika okruhů:

Středověké nálezové situace

Ze středověkých vrstev osídlení kláštera bylo zachyceno pouze spáleniště. Již z předchozích výzkumů víme, že většina budov středověkého konventu zanikla při pozdějších, zejména barokních přestavbách. Spáleništní vrstvy červené a černé barvy se táhnou nad podložím v prostoru vstupního průjezdu do areálu i v nádvoří před severním průčelím budovy stájí. Dle zlomků keramiky je datujeme do 12. století včetně a souvisí tedy se zánikem nejstarších, pravděpodobně dřevěných, budov kláštera. Dnešní vstupní průjezd je výsledkem přestavby z 18. století, ale ve výkopu na vedení elektřiny se projevily stopy dřívějšího stavu se širšími základovými patkami vstupních portálů a kamennou dlažbou v hloubce asi 40 cm pod spodním okrajem žulového soklu na obvodových stěnách.

Středověké osídlení bylo doloženo i na poli jihovýchodně od kláštera u transformátoru nad Pozorkou. Výkop pro přípojku silnoproudé elektřiny zde zasáhl v hloubce asi 1 m pod povrchem vrstvu se zlomky keramiky z 13. – 14. století. Zasažena byla i kamenná zídka a pravděpodobně pecní jáma.

Otevřenou otázkou zůstává existence příkopu kolem středověkého areálu kláštera. Příkop se předpokládá vně západního průčelí kostela a podél tzv. starého konventu, kde hrana skalního podloží prudce klesá. Pod rajským dvorem nového konventu by se příkop stáčel směrem k východu; na jihu se za pokračování příkopu považuje hrana ve skalním podloží jižně od stájí. V roce 2020 bylo odhaleno několik indicií, které existenci příkopu nasvědčují, ale přímo ji nepotvrzují. Je to především průběh skalního podloží z šedozeleného fylitu. V nejvyšším bodě skála vystupuje v SV koutu rajského dvora starého konventu na úroveň 406,22 m. n. m. Povrchu skály zde odpovídá základová spára románské baziliky. Směrem k západu skalní podloží pozvolna klesá, ale západně od tzv. starého konventu pozorujeme jeho povrch najednou o 4,6 m níž, což nasvědčuje existenci hrany příkopu, případně přirozeného geologického zlomu. Prudký pokles povrchu podloží ale pozorujeme i ve směru západ-východ asi v polovině délky východního i západního křídla starého konventu. Kostel s nejbližším okolím stál tedy na skalnaté vyvýšenině, oddělené od jihu i západu výrazným svahem. Příkop na jihovýchodním okraji dnešního areálu konventu zůstává v úrovni předpokladů. V roce 2020 byl v sondě v hospodářském dvoře zachycen více než 1,5 metrů hluboký objekt, jehož jižní hrana se nachází asi 2 m jižně od jižního konventu. Pozvolně klesající hrana skalního podloží a následné konvexní zahloubení má charakter příkopu. Nebylo dosaženo jeho dna ani celkové šířky příkopu, do něhož byla neznámo kdy založena kamenná zeď o síle 1,3 m. Příkop zasahuje do vzdálenosti 1,80 m jižně od zdi. Šedá bahnitá výplň neposkytla žádné nálezy k dataci.

Kostrový hrob

V SV rohu rajského dvora starého konventu byl nalezen kostrový hrob s hrobovou jámou zahloubenou do skalního podloží. Hrob musí být starší než počátek raně barokní přestavby v roce 1664, protože byl narušen základem raně barokního schodiště v rohu dnes zaniklého ambitu. Pod základem zmizela pravá horní i dolní končetina i část pánve a holenní část levé nohy. Dalšího narušení se pohřbený dočkal koncem 19. století, kdy došlo ke ztrátě jeho lebky. Nejzápadnější část hrobu totiž leží v místě tehdy zakládané severní obezdívky sladovnického humna. Tělo bylo uloženo hlavou na západ, lebka se nedochovala. V okolí krčních obratlů byl nalezen kovový kulovitý knoflík („gombík“). Kosti byly ve velmi špatném stavu, pánev téměř úplně zničená, nalezeny byly i zbytky kosti křížové, kompletní hrudní koš i obě klíční kosti. V blízkosti páteře bylo rozptýleno 6 menších kulovitých knoflíků s očkem. Ruce měl mrtvý složené na břiše s propletenými prsty, čtyři drobné korálky zřejmě z růžence se nacházely v jejich okolí. Neznámého účelu je železný hranolek nalezený v oblasti pánve. Zemřelý byl zřejmě oblečen v rubáši sepnutém u krku velkým gombíkem a na hrudi kulovitými knoflíky, v rukou svíral růženec. Část oděvu byla ještě sepnuta sponkou s očky, použito bylo i spínadlo, z něhož se dochoval bronzový hrot.

Otázka doby uložení pohřbu zůstává otevřená, předpokládáme pozdní středověk až raný novověk, tedy přelom 15. – 16. století.

Zvláštností tohoto pohřbu je zakrytí těla hrubě lámanými destičkami opuky přímo bez uložení v rakvi - na jednom úlomku opuky je otisk kosti. Opuka je v klášteře v Kladrubech výjimečným materiálem, v okolí se nevyskytuje, musela být dovezena z jiných zdrojů. Doposud byly v klášteře z opuky nalezeny pouze zlomky jemně modelované drobné plastiky, nebyla zde ani použita jako stavební materiál.

I drobné artefakty hrobové výbavy, nalezené v okolí kostry jsou v prostředí kláštera v Kladrubech výjimečné. Hroby zkoumané doposud v klášteře K. Nováčkem neobsahovaly žádnou výbavu, v pozdějším období vrcholného baroka se objevily pouze křížky s modlitbou sv. Benedikta 2.

Kostra byla nalezena 10. 12. 2020. Přes nepříznivé podmínky (- 5°C, výzkum ve stísněném prostředí pod schody) byla pečlivě vypreparována, zdokumentována, vyzvednuta a předána do Západočeského muzea v Plzni k antropologickému vyhodnocení a konzervaci nálezů. Předpokládáme návrat celku do areálu kláštera. Hrobová jáma byla zpět zasypána a nad hrobem povede nové schodiště z prelatury do rajského dvora, na místě jeho barokního předchůdce.

Raně barokní konstrukce

Nemovité nálezy v severní části rajského dvora starého konventu poskytují oporu pro kresebnou rekonstrukci podoby přízemí zaniklého severního a východního raně barokního ambitu se schodištěm. To vyrovnávalo výrazný výškový rozdíl způsobený snížením středověkého terénu při raně barokní přestavbě kláštera asi o 2,5 m pod podlahu románského ambitu. Skálu obnaženou pod základem kostela zakryla cihlová plenta. Nalezena byla i dlažba raně barokního ambitu, který přiléhal k jižní zdi kostela. Dlažba se dochovala v pásu širokém pouhý 1 m, z cihel kladených do skladby rybí kosti. Na jižní stěně kostela se dochovala i raně barokní omítka ambitu, doposud skrytá pod pivovarskou přizdívkou.

Většina konstrukcí raně barokního konventu však byla rozebrána při vrcholně barokní přestavbě. Torza těchto konstrukcí se podařilo identifikovat i v severním křídle vrcholně barokního nového konventu.

Vrcholně barokní přestavba

Zemní práce v roce 2020 odhalily vrcholně barokní konstrukce, převrstvené úpravami pro provoz pivovaru. Návrat k povrchu terénu v rajském dvoře starého konventu na vrcholně barokní úroveň vychází z odhalení spodní hrany žulového soklu po obvodu dvora, který byl odkryt po zbourání přizdívek sladovnického humna. Interiér nového konventu se vrátil na „barokní úroveň“ podlah odstraněním pivovarských navážek o mocnosti 60 cm i více. Krytina barokních podlah se dochovala sporadicky – v ambitu z žulových desek, v jedné z cel z cihlových šestihranných dlaždic.

Kompletní obnovou prochází bývalá fara, tedy západní křídlo starého konventu (označené pro potřeby projektu jako starý konvent). Stavebně historický průzkum jednoznačně identifikoval v tomto křídle infirmarium. Účelu klášterní nemocnice odpovídá jeho vnitřní dispozice. Průzkum ještě není dokončen, ale objekt se jeví víceméně jako vrcholně barokní novostavba. Pro dokumentaci stavby byl využit 3D scan, který umožní i generování přesného geodetického zaměření složité dispozice polosuterénu a patra.

Zemní práce přispěly i k objevu neznámé větve vrcholně barokní kanalizace, a to v hospodářském dvoře jižně od stájí. Stejně jako v prostoru nádvoří, severozápadně od stájí, jde o kanál zděný z kamene, s vnitřním prostorem o průřezu obdélníku velikosti asi 40 x 70 cm. Opravena byla i průchozí barokní štola zděná z žulových kvádrů a klenebních segmentů.

Windischgrätzský pivovar

Během stavebních prací došlo k odhalení pozůstatků několika pivovarských konstrukcí, které budou coby hodnotný archeologický nález zachovány a prezentovány v nálezovém stavu. Pro návštěvníka budou v rámci obnoveného barokního interiéru překvapením. Jde o stavebně i technologicky zajímavé prvky, které běžně k vidění nejsou, protože jsou skryty pod podlahou. V jedné z bývalých mnišských cel v prvním patře nového konventu tak bude možné nahlédnout do systému klenutých kanálů kouřovodů předehřívače pivovarské pánve (ohřívače vody) zděného z cihel. Archeoložky kouřovody obětavě prolezly, aby fotograficky zdokumentovaly i jejich vnitřek. Vnějšek zachycuje fotoplán a 3D model místnosti.

Další zachovanou konstrukcí zůstane základ kotelny v přízemí východního ramene ambitu nového konventu. Pochází z nejstarší fáze výstavby pivovaru. Impozantní torzo cihlové podpodlahové konstrukce topeniště pod kotel s bojlerem pro ohřev vody parního stroje bylo archeologicky vypreparováno včetně spalin v klenutém kouřovodu ke komínu vně konventu. Původní podobu konstrukce je možno odvodit z vyobrazení na plánu z roku 18643.

Naopak původní vybavení patrového hvozdu, zřícené v jeho vnitřku, se zachovat na místě nepodařilo. Sesutá síta lísek byla po dokumentaci rozebrána a deponována v jižním křídle nového konventu; část se přestěhovala do pivovarského muzea v Kostelci nad Černými lesy. Zachována a prezentována bude část výzdoby interiéru hvozdu.

Další pivovarské konstrukce už budou dohledatelné jedině v archeologické dokumentaci. Pod terénem obnoveného rajského dvora zůstala zachována převážná část mohutných zděných základových patek pod litinové sloupy nesoucí klenutý strop humna. Zděné kanálky pod podlahou humna byly vyčištěny od suti a obnoveny pro odvod srážkové vody. Během snižování zděných přizdívek po obvodu humna byl dokumentován složitý systém větracích kanálků uvnitř těchto přizdívek. Archeologicky je podchycen i systém kanálků propojený s hvozdem v rajském dvoře  nového konventu a pozůstatky základů náduvníků s litinovou výpustí v prvním patře nového konventu.

Movité nálezy z období pivovaru nejlépe zastupuje pivní láhev s erbem a žeton na 1 litr místního piva. Žeton nalezl a poctivě předal jeden z  dělníků. Tyto nálezy a také elektrická rozvodna, síto lísek z hvozdu, izolátory vyjmuté ze zdí a kleneb a další součásti pivovaru budou prezentovány veřejnosti v místnostech u kotelny v přízemí východního křídla nového konventu. Zpracování tématu pivovaru v klášteře ještě není ukončeno, během stavebních prací se očekává ještě odhalení základů topeniště hvozdu v přízemí nového konventu a dalších konstrukcí. Také archeologický a především stavebně historický průzkum nekončí a bude pokračovat po celou dobu stavební obnovy v rámci projektu Život v řádu.

Nakonec, také letošní rok již poskytl nečekané objevy. Odhalena byla například zazděná místnost v polosuterénu barokního infirmaria se zbytky konstrukcí středověkého konventu. V patře infirmaria je zajímavým nálezem barokní nika ve zdi, ve které byla umístěna nádržka na ohřev vody. O těchto objektech a dalším postupu prací se dozvíte v článku mapujícím poznatky z roku 2021.

Autorka článku: Mgr. Linda Foster

Publikováno: 10. 5. 2021

 

1 V článku je čerpáno z konceptu:  Klášter Kladruby, čp. 1. Nálezová zpráva ze záchranného archeologického výzkumu při realizaci projektu „Život v řádu“ v roce 2020. ZIP o.p.s., Plzeň.  Autoři: Bc. Barbora Jančulová, Mgr. Linda Foster, Ing. arch. Michal Profant a Mgr. Radek Široký, Ph.D.
2 Nováček, K. a kol. 2010: Kladrubský klášter 1115-1421. Osídlení-architektura-artefakty. Plzeň, s.78-91; 101-105, B8.
3 Anderle, J. 2006: Klášter Kladruby Nový konvent. Stavebně historický průzkum fasád. Plzeň. Barevné přílohy - reprofoto plánů pivovaru z roku 1864.